První polovina fotek je z Lisabonu. Všechny jsou focené první večer, pak už jsem ve městě moc času netrávil. Druhá polovina fotek je z blízkého městečka Sintra, kde je (mimo jiné) úžasně pohádkový park a na vysokém kopci zbytek hradu.
V září jsme strávili krásných deset dní v samotném srdci Toskánska. Bydleli jsme v kamenném baráčku s rozlehlým olivovým hájem a vinicí, na kraji kouzelného městečka San Gimignano. Hrozny akorát dozrávaly na vinné révě a procházky polními cestami skrz vinice byly nezapomenutelné. Prohlídli jsme si i několik větších měst jako Sienu, Volterru a samozřejmě navštívili i šikmou věž v Pise. Ale malé kamenné městečko San Gimignano bylo stejně nejkrásnější a křivolaké uličky v noci ozářené lampami lákaly k nočnímu toulání a focení. A navíc tu dělají tu nejlepší zmrzlinu na světě! Kdo ji ochutná, nechce už žádnou jinou...
Na podzim roku 2008 jsme se sebrali a odletěli do USA na naši skoro svatební dovolenou přesně rok po svatbě. Tři týdny jsme cestovali s nejlepšími kamarády křížem krážem západem v krásném pohodlném a velikém bílém Chevroletu. Podnikali jsme výlety, spali jsme po kempech přímo v národních parcích. Viděli hory, pouště, písečné duny i lesy uprostřed zelených kaňonů. Za tři týdny jsme najezdili 5000 km, viděli medvídě, chřestýše, tarantuli i divoké koně, spali v Mrtvém údolí i vysoko v horách. Úžasnou dovolenou strávenou v přírodě jsme zakončili několika dny v pulzujícím živém San Franciscu, odkud jsme se už jen vznesli do oblak.
Sedm námořníků se zkušeným kapitánem na jedné plachetnici! Během deseti dnů jsme proplachtili Jadran, naučili se ovládat plachty a využít tak co nejvíc i sebemenší vítr, lovit a upravit chobotnici, vařit rizoto ze slávek, otvírat a vycucnout ústřici, kuchat sardinky ve vteřině... Byla to paráda, usínali jsme ukolébáváni houpající se lodí, vstávali za úsvitu, kdy sluníčko rozlévá zlaté paprsky po klidné hladině. Koupali jsme se kdy a kde jsme chtěli, vařili a jedli na co jsme dostali chuť, zapíjeli jsme to jak českým pivečkem, tak chorvatským vínem. Na plachetnici si člověk užije dovolenou jako nikde jinde, procestuje velký kus země, podívá se do měst i vesniček a přitom zažívá nádherný pocit svobody a volnosti, když vítr napíná plachty a loď se žene někam dopředu do krásného neznáma...
Prodloužený víkend v Londýně vyšel parádně. Švagr David, který tu zrovna v té době pracoval, nám poskytl bydlení a posloužil i jako průvodce. Město si nás získalo a okouzlilo. Žádné cáry mlhy a ponuré tmavé budovy, ale hravé veselé město, plné parků, kostelů, zajímavých budov a plné výborných restaurací. Prošli jsme si tržištěm ve čtvrti Nothinghill, ochutnali čerstvý kokos, pokochali se houseboaty parkujícími u břehů kanálu. Najedli se v báječné asijské restauraci a užili si celý jeden den v botanické zahradě. Ale vyznat se v tom jejich spletitém metru, to je teda docela složité. Každopádně na Londýně je ještě co objevovat, tak se tam snad brzo vypravíme zase!
Otava byla po dlouhé době, kdy jsme sjížděli dokola stále ty samé řeky, příjemnou změnou. Poprvé za řadu let, co jezdíme nám taky vyšlo počasí a vlastně vůbec nepršelo. Koryto řeky je krásné, nejezdí sem ani moc vodáků, takže člověk nezažije fronty na jezech , přeplněné kempy a podobně. Jen těch jezů má opravdu hodně a sjíždět se tentokrát nedaly téměř žádné. Kromě místní půjčovny, kterou už rozhodně nikdy nevyužijem, bylo všechno dokonalé a prodloužený víkend jsme si tak parádně užili!