Tomáš Hellebrand

Naše podzimní dovolená v Jinřichově Hradci.

Magdalenka napekla pro letošní velikonoční trh tyhle nádherný a mňamózní muffiny

První polovina fotek je z Lisabonu. Všechny jsou focené první večer, pak už jsem ve městě moc času netrávil. Druhá polovina fotek je z blízkého městečka Sintra, kde je (mimo jiné) úžasně pohádkový park a na vysokém kopci zbytek hradu.

Výborná týdenní dovolená ve Valenci v době, kdy zrovna probíhají Fallas. Hned bych se tam vrátil...

Žádné správné léto se rozhodně nemůže obejít bez návštěvy našeho kamaráda vinaře Pavla v Petrově, kousek od Strážnice. Tentokrát jsme si nejprve užili den v Mikulově s výšlapem na Svatý kopeček a obědem v židovské restauraci. Večer jsme se pak postupně sešli ve sklípku, kde jsme okoštovali loňskou úrodu vína v tekuté podobě. sedělo se na lavicích i bečkách, baštila se slanina, sýr, domácí kyselé okurky a sladké dvojctihodné koláčky. Se skleničkou v ruce a písničkou na rtech jsme se propili až do svítání, v jednom malém Petrovském sklípku...

Sedm námořníků se zkušeným kapitánem na jedné plachetnici! Během deseti dnů jsme proplachtili Jadran, naučili se ovládat plachty a využít tak co nejvíc i sebemenší vítr, lovit a upravit chobotnici, vařit rizoto ze slávek, otvírat a vycucnout ústřici, kuchat sardinky ve vteřině... Byla to paráda, usínali jsme ukolébáváni houpající se lodí, vstávali za úsvitu, kdy sluníčko rozlévá zlaté paprsky po klidné hladině. Koupali jsme se kdy a kde jsme chtěli, vařili a jedli na co jsme dostali chuť, zapíjeli jsme to jak českým pivečkem, tak chorvatským vínem. Na plachetnici si člověk užije dovolenou jako nikde jinde, procestuje velký kus země, podívá se do měst i vesniček a přitom zažívá nádherný pocit svobody a volnosti, když vítr napíná plachty a loď se žene někam dopředu do krásného neznáma...

Prodloužený víkend v Londýně vyšel parádně. Švagr David, který tu zrovna v té době pracoval, nám poskytl bydlení a posloužil i jako průvodce. Město si nás získalo a okouzlilo. Žádné cáry mlhy a ponuré tmavé budovy, ale hravé veselé město, plné parků, kostelů, zajímavých budov a plné výborných restaurací. Prošli jsme si tržištěm ve čtvrti Nothinghill, ochutnali čerstvý kokos, pokochali se houseboaty parkujícími u břehů kanálu. Najedli se v báječné asijské restauraci a užili si celý jeden den v botanické zahradě. Ale vyznat se v tom jejich spletitém metru, to je teda docela složité. Každopádně na Londýně je ještě co objevovat, tak se tam snad brzo vypravíme zase!

Ploužnická farma čím dál tím víc vzkvétá a člověka tady neúprosně dohání myšlenka, že tohle je zvířecí ráj. Pracovat tady je dřina. Vstává se za úsvitu a končí se v noci. Ale usínat v maštali, kde koně za slabými dveřmi frkají spokojeně do našich snů, pozorovat pastevecké psy, jak pracují se svým stádem ovcí, pomazlit se s kůzlaty a podrbat za uchem kravičky, to je víkend, který člověka duševně nabije a donutí ho přemýšlet nad těmi pravými hodnotami života...

Na podzim roku 2008 jsme se sebrali a odletěli do USA na naši skoro svatební dovolenou přesně rok po svatbě. Tři týdny jsme cestovali s nejlepšími kamarády křížem krážem západem v krásném pohodlném a velikém bílém Chevroletu. Podnikali jsme výlety, spali jsme po kempech přímo v národních parcích. Viděli hory, pouště, písečné duny i lesy uprostřed zelených kaňonů. Za tři týdny jsme najezdili 5000 km, viděli medvídě, chřestýše, tarantuli i divoké koně, spali v Mrtvém údolí i vysoko v horách. Úžasnou dovolenou strávenou v přírodě jsme zakončili několika dny v pulzujícím živém San Franciscu, odkud jsme se už jen vznesli do oblak.